Krásnou legendou Krkonoš je horský duch, který se vynořuje kdesi ze středověku ve fantazii lidí. Krakonoš, Rýbrcoul, Libercou, Rüberzahl, alt také pan Jan, pan Johanes, Zlatohlav, Řepočet, a zase Rubikal, Repicul, Rupizul, ale i Hrubykal a řada dalších jmen je dosazena za přírodní jevy a zvláštnosti Krkonoš. A pátrat po původním označení jakéhosi pohanského božstva nám nepřísluší. I tak jde vždy o oblast fantazie. Onen Ur-Krakonoš musel však být pro člověka potřebným, když v jeho pověstech našel živnou půdu. Do všeobecné známosti se dostal Rübezahl díky bakaláři lipské univerzity Janu Pavlu Praetoriovi (1630 – 1680), který začal vydávat krkonošské příběhy jako jarmareční čtení. Je pravdou, že se v této literatuře objevují přepisy faustovských látek, které opět vycházely ze starých slovesných podání, v nichž vystupoval kouzelník Žito. Pro známost Krkonoš a Krakonoše však vykonal spisovatel Praetorius velký kus práce. České jméno Krakonoš se objevuje později, až v 19. století. Jde o zřejmou odvozeninu od názvu horského pásma a jako první je do literatury uvedl spisovatel a dramatik V. K. Klicpera ve své básni Krkonošská kleč. Jméno krákonoš (psáno s malým k) se objevuje i v básni K. H. Máchy “Předlka”. Je pravdou, že toto jméno, ač umělé, velice rychle nahradilo různé Johany, Zlatohlavy či Řepočety a dostalo se do lidového podání. Tak vznikla v minulém století nejenom umělá literatura, ale i řada pověstí a lidových vyprávění, jejichž centru stál dobrý i zlý horský vládce Krakonoš. Tohoto Krakonoše najdeme v ilustracích mnoha knih, na obrazech, ale i v trojrozměrném provedení. Krakonošovy sochy zdobí města Trutnov, Janské Lázně a Hořice. A v neposlední řadě vstoupil tento moudrý duch i na televizní obrazovky, prostřednictvím vrchlabské spisovatelky Marie Kubátové.