Krkonoše se svými hlubokými lesy tvořily součást
Království českého. Od neolitu byly osídleny slovanskými kmeny. Již v r.1241 bylo
benediktýny založeno vrchlabské proboštství. Přes hřebeny vedly dvě významné
obchodní stezky. Objevení rud a drahých kamenů v 16. stol. přilákalo mnoho cizinců
- vznikla i legenda o Krakonošovi. Dolování sem přivedlo i důlního odborníka
Kryštofa z Gendorfu, podporovaného Habsburky, který ovládl celé území Krkonoš.
Namísto staré tvrze si ve Vrchlabí r. 1548 postavil známý zámek se čtyřmi
rohovými věžičkami. Pro doly začal kácet lesy, nakonec dřevem zásoboval i
kutnohorské doly. S dolováním se rozšířilo i sklářství - dodnes jsou
světoznámé sklárny v Harrachově. S úpadkem dolování se na vykácených holinách
vyvíjelo budní hospodářství, vznikla Luční bouda, Martinovka a Brádlerovy boudy.
Po třicetileté válce zde vládl Albrecht z Valdštejna, po jeho zavraždění
Morzinové. Vrcholným aktem protireformace bylo postavení a vysvěcení kaple Sv.
Vavřince na Sněžce r. 1681 a vysvěcení Labského pramene r. 1684. Upravily se hranice
se Slezskem, západní část ovládl český hrabě Harrach. Počátkem 18.
století byly snahy o vzkříšení dolů. Ve Sv. Petru pracovalo až na 50 horníků,
kteří se scházeli u mlynáře Špindlera. Prosadila se stavba kostelíka Sv. Petra -
ochránce kovkopů a hutníků - r. 1793 byl vysvěcen, a bylo založeno město
Špindlerův Mlýn. Sám mlýn pro obtížnost dopravy později zanikl a také doly
ukončily svou činnost. Lidé se začali stěhovat do hor, přibyly boudy Špindlerovy,
Petrovka, Davidova, Pudlova, staré Erlebachovy, Rennerovy a další se přestavovaly na
celoroční obývání a začalo se tkalcovat. Po zrušení nevolnictví se z obyvatel
stali nájemci a pastýři, pěstovali dobytek a kozy. Když se systematicky začaly
obnovovat lesy, dostalo budní hospodářství přísná pravidla. Nová módní vlna
návratu k přírodě (J.J.Rousseau) přivedla do hor první návštěvníky, zprvu
bohatou vrstvu, později i širší veřejnost. Z bud se pomalu stávala hostinská
zařízení, s lesy se rozšířila i myslivost.
Známé se staly zimní jízdy na saních rohačkách zprvu od
Slezského sedla do Kowar, později i do Špindlerova Mlýna. Harrachův nápad vybavit
hajné ski z Norska dal základ lyžování v Krkonoších. Nakonec se domorodci se ctí
ujali i jejich výroby, "jesenový perkýnka" se stala součástí života
horalů. Zakládaly se sportovní spolky, pořádaly se závody. Nejznámější s
tragickým koncem pro závodníka B.Hanče a přítele Vrbatu se odehrál v březnu r.
1913. Mohyla na památku odvahy a přátelství stojí poblíž místa tragédie na
Krkonoši u Vrbatovy boudy. Budní hospodářství zanikalo a "boudy"
začaly sloužit turistice. Proti povodním na Labi byla r. 1914 dostavěna údolní
přehrada u Špindlerova Mlýna. Vznikem Československa po I. světové válce se
německá buržoasie chtěla separovat, ale pohraničí bylo obsazeno československou
armádou, lesy většinou zestátněny a Klub českých turistů prosazoval do Krkonoš
český živel. S hrozbou nacismu se začaly budovat na hraničním hřebeni pevnůstky
pro obranu, z toho důvodu byla vybudována r. 1936 vysokohorská silnice: Hrabačov u
Jilemnice - Krkonoš u Vrbatovy boudy (1 400 m n.m.), která v létě slouží kyvadlové
dopravě dodnes. Dnes slouží všem návštěvníkům ubytovací zařízení po celých
Krkonoších.
